Stránka je optimalizována pro Internet Explorer.
Koloseum
V údolí, mezi Palatinem, Esquilinem a Caeliem, na místě kde v Neronově zlatém domě bylo umělé jezírko, začal Vespasiánus v roce 72 n.l. stavět obrovský amfiteátr. Po osmi letech byl dokončen byl císařem Titem, který při jeho otevření uspořádal sto dnů trvající hry, při kterých bylo zabito pět tisíc zvířat a mnoho gladiátorů.
V roce 246, při oslavách k tisíciletí od založení Říma, uspořádal velké hry Decius, kterých se kromě spousty zvířat utkalo i cca 2000 gladiátorů.
Císaři Honorius a Valentinian hry omezili a poslední hry uspořádal v roce 523 n.l. Theodorichus.
Amfiteátr má eliptický půdorys o rozměrech 188 x 156 m a je vysoký 52 metrů. Obvodové zdi vnějšího pláště z travertinových kvádrů jsou členěny do čtyř pater z nichž tři mají každé 80 travertinových arkád. Jejich nosné zdi jsou v nejnižším patře doplněny sloupy dórskými, v prostředním iónskými a ve třetím korintskými.
Čtvrté patro (je zachováno pouze na severní straně) je členěno do 80 úseků, z nichž každý druhý má okno. V každém z těchto úseků byly na horní straně římsy otvory pro pilíře, na něž se napínala plachta (velarium), chránící diváky před sluncem a deštěm.
Do Kolosea se vstupovalo 80 vchody v přízemí. Návštěvníci, přestože měli vstup zdarma, museli mít pro vstup žetony, na nichž bylo vyznačeno číslo sedadla a určena cesta k nim včetně čísla jednoho ze 76 očíslovaných vchodů, jímž směli vstoupit.
Plocha kolem Kolosea byla vydlážděná travertinem.
Čtyři hlavní vchody nebyly očíslované.
Dva z nich na kratší straně, před kterými stál portikus s dvěma sloupy, sloužily jako vstup pro císařský dvůr, vestálky, vysoké státní úředníky a čestné hosty. Dva neočíslované vchody na podélné straně sloužily gladiátorům.
Do hlediště se vešlo až 70 000 diváků, kteří měli vyhrazená místa podle sociálních skupin. Na terase nejblíže k aréně seděli senátoři, císařský dvůr a ti, kteří vstupovali vyhrazenými vchody. Následoval střední stav a nejdále a nejvýše seděli prostí občané.
V 7. století si Římané stavěli v Koloseu příbytky a sloužilo též jako zdroj stavebního materiálu. Postupem času byly odneseny kovové spojovací části a občasná zemětřesení Koloseum snadno narušovala. Před úplným zničením ho zachránil papež Benedikt XIV. který ho v roce 1750 vysvětil a zahrnul do 14 zastávek křížové cesty.
Podzemní prostory Kolosea tvořil labyrint chodeb zakrytých dřevěnou podlahou. V nich bylo připraveno všechno, co bylo potřeba pro průběh her - klece se zvířaty, zbraně, výtahy které do arény zdvihaly šelmy a dekorace.
V nejstarších obdobích se gladiátorské zápasy nekonaly pro pobavení publika, ale konaly se při pohřebních obřadech jako krvavá oběť bohům.
V Koloseu probíhaly boje gladiátorů mezi sebou, boje gladiátorů se šelmami a vzájemné boje šelem.
Gladiátoři byli většinou vybíráni z odsouzenců na smrt, z válečných zajatců, uprchlých otroků nebo dobrovolníků. Boj gladiátorů končil smrtí jednoho z nich. Publikum poraženému mohlo udělit milost.