Místo mezi Palatinem, Kapitolem a Esquilinem bylo původně bažinaté území, kam obyvatelé osad z okolních pahorků pochovávali mrtvé. Po založení města se obydlí rozšiřovala směrem k Esquilinu, takže se pohřebiště posouvalo.

Odvodnění a vysušení údolí vyřešil v 7. století př. Kr. Tarquinius Priscus, který v něm nechal postavit kanalizaci (Cloaca Maxima), která odvedla vodu do Tibery.
Po staletí pak v údolí bylo centrum veřejného života. Země byla pokryta dovezenou hlínou a stavěly se zde baziliky, chrámy a portiky. Kanalizace umožnila, aby se zde konaly náboženské obřady,soudní jednání, veřejná shromáždění, trhy a aby se zde vystavovaly sochy. Bylo zde postaveno královské sídlo (Regia).
V roce 509 př. Kr. byla ustavena republika. Vznikly zde další stavby, které využívaly její instituce.

Na pravé straně od vchodu na Forum Romanum z Via dei Fori Imperiali jsou rozvaliny baziliky Aemilia. Byla postavena vedle budovy Curie v roce 179 př. Kr. censory Aemiliem Lepidem a Fulviem Nobiliorem. Na jižní straně byly tři vchody. Bazilika měla tři lodě, později k nim byla připojena čtvrtá. Dochovaly se zbytky travertinových sloupů.
Největší sál baziliky byl obklopen sloupořadím z žilkovaného mramoru. Baziliky byly budovy, kde se konala soudní jednání, vykonávala úřední činnost a sloužily také jako tržnice. Nebyly to církevní budovy, ale budovy úřední a obchodní.

Cihlová stavba stojící vedle baziliky Aemilia a Vítězného oblouku Septima Severa je restaurovaná Curia Julia (Kurie), kterou nechal na tomto místě po požáru postavit v roce 53 př. Kr. Caesar. Zasedal v ní senát jehož 300 členů sedělo na třech stupňovitých pódiích.
Na podlaze jsou mramorové mozaiky a jsou zde též dvě reliéfní desky Plutei Traiani zobrazující rozdělování registrů a alimentaci (péči o populaci, sirotky a vdovy z fondu tvořeného z velmi nízkých úroků půjček drobným a středním zemědělcům, kteří tím též byli podporováni).

Nedaleko budovy Curie postavil senát po vítěztví nad Parthy a Araby na triumfální třídě roku 203 n.l. na počest Septima Severa a jeho synů vítězný oblouk.
Prostředním obloukem procházely po ulici triumfální průvody na Kapitol, postranní oblouky sloužily pěším. Na atice jsou nápisy připomínající jeho vítězství, na všech čtyřech pilířích a nad menšími oblouky jsou reliéfy, na podstavcích sloupů jsou vyobrazeni zajatci.
Vítězný oblouk je postaven s travertinu a obložen mramorem. Střední oblouk je po stranách ozdoben okřídlenými bohyněmi vítězství.

Těsně u oblouku Septima Severa se nachází (trochu předsunuté do fóra) pozůstatky rostry. Byla to velká řečnická tribuna, kterou zdobily bronzové přídě lodí ukořistěné v bitvě s Volsky u mysu Aktion.
Za rostrou, u boku oblouku, je pozůstatek Umbilicus Urbis - Pupku města, jehož část zvaná Munds označovala místo, které podle legendy určil Romulus za střed města při jeho založení. Jeho dveře, které spojovaly svět mrtvých se světem živých se prý podle římského kaledáře otevíraly třikrát do roka a dny, kdy byly otevřené byly považovány za velice nebezpečné.

Západní okraj fóra počínaje prostorem za vítězným obloukem a Rostrou lemoval chrám Svornosti (Concordie), chrám Vespasiánův, a Sloupoví nejvyšších bohů.
Chrám svornosti postavili Římané po ukončení bojů mezi patriciji a plebejci ve 4. st. př.Kr. Tiberius jej na začátku našeho letopočtu přeměnil na muzeum řeckých soch. V současnosti jej připomíná jen několik zbytků zdí a zlomků mramoru.
Z Vespasiánova chrámu zůstaly zachovány tři sloupy z jeho kolonády s vlysem s obětními předměty.
Na konci této strany je v tupém úhlu rozmístěno Sloupoví nejvyšších bohů, které patřilo k budově ukrývající sochy 6 hlavních bohů a 6 bohyň.

Před sloupy portiku nejvyšších bohů směrem do prostoru fóra se na vysoké podestě tyčí osm jónských sloupů. Tvořily průčelí chrámu zasvěcenému římskému bohu Saturnovi.
Byl ztotožňován s řeckým bohem Kronem. Od 17. prosince se pět dní slavily snad nejveselejší svátky - Saturnálie - svátky zimního slunovratu. Při nich se přátelé a rodiny vzájemně obdarovávaly. Otroci měli volno a na znamení vzpomínky na zlatý věk, kdy si byli všichni lidé rovni, jedli s pány u jednoho stolu a páni je obsluhovali.
Saturn byl bohem polního hospodářství, ochráncem zakopaných pokladů a symbolem blahobytu. V dutých prostorách pod jeho chrámem na fóru byl uchováván římský státní poklad.

S pozůstatky Saturnova chrámu sousedí plocha s řadami zbytků sloupů a podstavců z travertinu a cihel. Je to pódium baziliky, jejíž stavbu zahájil v roce 54 př. Kr. Gaius Iulius Caesar a jíž dokončil Augustus.
Basilica Iulia sloužila jako soudní budova a uvnitř byla rozdělena na menší prostory, ve kterých zasedaly různé soudy. Zvláštní soud - centumviri - který zde též zasedal se zabýval dědickými záležitostmi. Na části obvodu se zachovaly stupně, na kterých posedávali zahaleči a hráli hru tabulae lusoriae podobnou dámě, pro níž měli ve stupních vyrytá hrací pole.

Východně od Baziliky Iuliovy se k obloze tyčí tři korintské sloupy které se zachovaly ze sloupů které při přestavbě v 1. století př. Kr. obklopily budovu chrámu Kastora a Polluka.
Ti se podle legendy roku 499 př. Kr. u jezera Regillo zjevili v postavách rytířů a pomohli Římanům zvítězit nad Latiny. Jejich kult se postupně stal symbolem pro vojenský úspěch římské říše.
V chrámu byly uschovávány státní míry a váhy a v prostorách chrámu se uskutečňovaly obchody se zlatem.

Plochu západní části fóra na níž se v období republiky konaly gladiátorské zápasy a kterou lemovaly čestné sloupy podél Via Sacra uzavíral na východní straně chrám Caesarův.
Po zavraždění Caesarově v roce 44 př. n.l. bylo jeho tělo s poctami spáleno na Foru Romanu. K jeho poctě tam byly postaveny sloupy, místo kterých postavil v roce 29 n.l. Augustus chrám, který byl zasvěcen Caesarovi, jenž byl prohlášen za boha. Okrouhlý oltář stál na místě, kde bylo spáleno Caesarovo tělo.

Ve střední části fóra jsou zbytky kruhového Vestina chrámu a obytného domu, ve kterém bydlelo šest kněžek, zasvěcených bohyni Vestě. Ty byly vylosovány z dvaceti uchazeček ve věku mezi šesti a deseti lety. Sloužily bohyni třicet let. Deset let se zaučovaly, deset let měly za povinnost střežit posvátnou sošku bohyně Minervy, další posvátné předměty a udržovat v chrámu posvátný oheň, představující bohyni Vestu. Posledních deset let zaučovaly novicky. Po dobu služby musely zachovat panenství, potom se mohly vdát. Pokud to některá porušila, byla zaživa pohřbena a její milenec byl ubičován k smrti. Jako jediné ženy nepodléhaly otcovské pravomoci, směly řídit vlastní vůz a volně nakládat se svým majetkem.

Jdeme-li střední částí fora po Via Sacra směrem ke Koloseu, po levé straně se tyčí průčelí Chrámu Antonina a Faustiny se širokým schodištěm a korintskými sloupy. V roce 141 n.l. ho dal postavit senát císařově manželce Faustině. Po smrti byl císař Antoninus zařazen mezi božstva a chrám byl zasvěcen i jemu. Zachoval se v dobrém stavu, byl v 8. století přeměněn na křesťanský kostel.
Dále je po levé straně okrouhlý Chrám Romulův, s dvěma bočními apsidami,, jež ohraničují sloupy z mramoru. Podle pověsti ho zbudoval císař Maxentinus pro syna, který zemřel v roce 307 n.l.
Pravděpodobně se však jedná o chrám domácích bůžků Penátů, jejichž sochy stály v apsidách. Maxentinus ho postavil místo chrámu, který zboural při výstavbě baziliky. Nebo je to chrám Jova Statora, ochránce státu, jehož kult zakázal císař Konstantin. Chrám zůstal v dobrém stavu, byl v 6. století přeměněn na křesťanský kostel Kosmy a Damiána.
Bronzová vstupní vrata jsou původní.

Podél severní strany východní části fóra je umístěna Bazilika Maxentia a Konstantina. Maxentius ji dal začal budovat na místě skladu pepře, koření, omamných prostředků a léků jako sídlo prefektury, která soustředila veškerou státní správu.
Měla rozměry 100x60 m, vchod byl umístěn na východě a na západě byla ukončena apsidou, kde byla socha Maxentiova, nahrazená po jeho smrti sochou Konstantinovou. Baziliku dokončil Konstantinus, který změnil její orientaci, na jihu (od Via Sacra) nechal vybudovat hlavní vchod s širokým schodištěm a na severní straně byla zřízena apsida ze které mohli senátoři nepozorovaně sledovat soudní jednání.

Na nejvyšším místě východní části fóra byl na Via Sacra postaven na konci 1. st. n.l. na oslavu vítězství císaře Vespasiána a jeho syna Tita nad vzbouřenými Židy vítězný oblouk.
Je vysoký cca patnáct a půl metru a široký třináct a půl metru. Vnitřní stěny oblouku široké skoro pět metrů zdobí dvě desky s výjevy z triumfálního průvodu - skupina nesoucí trofeje a Titus v quadrize doprovázený bohyní Romou. Vnější strany pilířů zdobí na rozích polosloupy na vysokých podstavcích a na vysoké atice je věnovací nápís.

Chrám Venuše a Romy na nejvýchodnější části fóra založil císař Hadrián roku 135 n.l. na mohutné terase, kterou nechal k tomu účelu zbudovat.
Chrám o velikosti 145 x 100 metrů byl ohraničen na delších stranách kolonádami z dvou řad sloupů, které měly uprostřed vstupní brány. Chrám měl dvě celly. Ze západu se po širokém schodišti vstupovalo do průčelí celly bohyně Romy, s kterou v opačném směru symetricky sousedila druhá polovina chrámu zasvěcená bohyni Venuši orientovaná k východu.
Maxentius do zadních částí obou cell nechal po požáru v roce 307 přistavět apsidy, v nichž byly umístěny jejich sochy.

Zpět na stránku Řím

  Copyright © Karel Ženíšek, Všechna práva vyhrazena, Web Created By: Karel Ženíšek.           Stránku lze použít pouze pro vlastní potřebu.